Open Access

Janusz Stopyra

• V prŧběhu komunikace mŧţe mluvĉí informovat posluchaĉe o svém citovém rozpoloţení přímo, mŧţe ale také své emoce demonstrovat nepřímo, a to pomocí široké palety prvkŧ, poĉínaje obleĉením a drţením těla aţ po rŧzné jazykové prostředky, které k vyjádření emocí mohou, ale nemusí být primárně předurĉeny. Tyto prostředky se dají analyzovat z hlediska morfologického, syntaktického a také z hlediska slovotvorného. Jedná se jak o deriváty, tak o kompozita, která mohou z pragmatického pohledu podmiňovat praktick, nepřehledné mnoţství významových odstínŧ a konotativních zabarvení. Spontánní projev spojený s bezprostředním projevem citŧ je zvláště příznaĉný pro dnešní dobu.
• During the course of communication, the speaker may inform the hearer of his/her emotional state directly, or s/he may demonstrate this state indirectly using a wide range of elements – ranging from dress and posture to various linguistic means which may (though need not) be primarily used for the expression of emotions. These means can be analyzed in terms of morphology, syntax and word-formation. They include derivatives and compounds and from a pragmatic viewpoint can offer a vast range of shades of meaning and connotation. Spontaneous utterances in combination with the immediate expression of emotions are particularly typical of modern communication.